புண்

Winslow (1862)

புண் (puṇ) — noun
  1. A raw sore, ulcer, wound, விரணம்
  2. Proud flesh; scrum, ஊன். (சது.) புண்ணிலேபுளிப்பட்டதுபோலே. As acid on a sore; i. e. sorrow upon sorrow, or ungratified anger. புண்ணிலேகோலிட்டாற்போல. Like the probing of a wound
  • புண்காந்துதல்–புண்ணழற்றுதல் — Smarting of a sore.
  • புண்ணன் — A man full of ulcers.
  • புண்ணாக–புண்ணாய்ப்போக — [trans. புண்ணாக்க.] To become sore, to be ulcerated.
  • புண்ணாறுதல் — The healing of a sore.
  • புண்ணிலளை–புண்ணளை — [prov. com. குழிப்புண்.] Cavity, or orifice in a wound.
  • புண்ணீர் — Blood, serum, இரத்தம். (p.)

Fabricius (1972)

புண் — noun
  1. a wound, an ulcer, காயம்
  2. proud flesh, ஊன்
  • புண்ணாக–புண்ணாய்ப் போக — to become sore.
  • புண்ணாக்க — to cauterize.
  • புண்ணாற — to heal.
  • புண்ணீர் — blood, serum.
  • புண்பட — to become full of wounds; 2. to be grieved.
  • அழிபுண் — a foul ulcer.

Tamil Moli Akarathi (1928)

புண் (puṇ)
  1. ஊன், விரணம்
புண் (puṇ)
  1. விரணம்
புண் (puṇ)
  1. ஊன், இரணம்

Tamil Lexicon (Univ. of Madras, 1924-1936)

புண் (puṇ) — noun
  1. Raw sore, ulcer, wound; உடற்றோலில் உண்டாம் ஊறு. தீயினாற் சுட்டபுண் (குறள், 129)
  2. Flesh; தசை. பிறவற்றின் புண்ணுமாந்தி (சீவக. 2822)
  3. Scar, scratch; வடு. கொடிற்றுப்புண் (கலித். 95)
  4. Soreness of heart; மனநோவு. புண்டரு நெஞ்சி னள் (சேதுபு. கத்தரு. 15)

IndoWordNet

புண் — noun
  1. உடலில் மிகவும் சிறிய சிறிய கொப்புளங்கள் போலிருக்கும் பின்பு அது சிரங்காகிவிடும் ஒருவகைத் தொற்றுநோய்
புண் — noun
  1. இதிலிருந்து சீழ் வெளிவரும் வெகு ஆழம் இருக்கும் ஒரு குழலிலுள்ள சிறிய காயம்
புண் — noun
  1. மேல் தோலில் அல்லது உள்ளுறுப்புகளில் எரிச்சல், வலி ஆகியவற்றை ஏற்படுத்தக் கூடிய வகையில் தோன்றும் வெடிப்பு.

சிரங்கு சொறிசிரங்கு காயம் வாத நாடி காயம்(பாம்பு கடித்த) காயம்(பல்லால் கடித்த)

Tamil Wiktionary

புண் — பெயர்ச்சொல் (Noun)
  1. உடலில் ஏற்பட்ட காயம்.
  2. துன்பம்

[object Object]